Close

New articles

Místo piva si dám vinný střik, říká Jiří

Jiří se jednoho rána probudil a řekl si, že zhubne. Ještě toho dne zašel za výživovým poradcem. Za necelý rok se mu podařilo shodit 21 kilogramů.

„Poradce jsem si našel na internetu a ihned po první konzultaci jsem si zašel na krevní testy, podle kterých jsme začali řešit, co dál. Při výšce sto sedmdesát čtyři centimetrů jsem vážil sto dvacet pět kilo, takže zhubnout bylo prostě nutné,“ vzpomíná Jiří, který se učil jíst vícekrát za den podle jídelníčku na míru.

„Jako starosta obce jsem to měl složitější, protože na oslavě starších občanů jsem si mohl horko těžko vyndat jídlo z krabičky. Krásné povinnosti, když člověk nemůže odmítnout něco dobrého na zub nebo na zapití.

To se prostě nedělá! Jinak jsem ale nový životní styl zvládal, a hlavně jsem ho nikomu jinému nevnucoval. Od mládí moc rád vařím, od polévek po omáčky. Z jídel mám rád hutnější polévky, z omáček rajskou, svíčkovou či guláš. Na maso nedám dopustit! Jím je i během hubnoucího procesu, samozřejmě ale ve zdravější formě, kromě toho jsem se naučil spoustu nových vhodnějších receptů,“ vypráví.

„Jako starosta obce jsem to měl složitější, protože na oslavě starších občanů jsem si mohl horko těžko vyndat jídlo z krabičky. Krásné povinnosti, když člověk nemůže odmítnout něco dobrého na zub nebo na zapití. To se prostě nedělá! Jinak jsem ale nový životní styl zvládal, a hlavně jsem ho nikomu jinému nevnucoval. Od mládí moc rád vařím, od polévek po omáčky. Z jídel mám rád hutnější polévky, z omáček rajskou, svíčkovou či guláš.

Na maso nedám dopustit! Jím je i během hubnoucího procesu, samozřejmě ale ve zdravější formě, kromě toho jsem se naučil spoustu nových vhodnějších receptů,“ vypráví.

A jak Jiří vzpomíná na dětství? „Já měl krásný dětství, od školky až po učňák. Jsem rodák z vesnice, kde teď starostuju, a moc rád poslouchám příběhy, na které jsem už třeba zapomněl. Na prázdniny jsem jezdil k babičce a dědovi do České Kanady, kde jsem si užíval tu pravou prázdninovou pohodu. V zimě nás čekalo hodně sněhu a mrazu, v létě zase koupání v rybnících okolo vesnice. Jako kluk jsem nikdy nebyl moc hubený. Komplex ze své postavy jsem ale neměl, měl jsem a mám rád své tělo i se všemi jeho nedostatky,“ vzpomíná Jiří.

„Mírná nadváha nikdy nevadila ani mé ženě, se kterou jsem už pětadvacet let. Ženil jsem se ve dvaadvaceti a bral jsem si lásku svého života, kterou jsem potkal na základní škole a která vážila čtyřicet kilo i s postelí, jak se říká. Manželka mi teď fandí a podporuje mě v mém snažení zhubnout a udržet si váhu. Spolu máme dva syny, staršího Jirku a mladšího Tomáše. A jak už to bývá, když byly děti malé, dojídal jsem zbytky za ně, jídlem se přece plýtvat nesmí, že jo?“ usmívá se dvojnásobný táta, který má zvláštní odpověď na otázku, jestli se po zhubnutí desítek kil cítí lépe.

Napeču si dietnější cukroví

„Je to zvláštní, ale já se cítím pořád stejně. Nikdy jsem nebyl vážněji nemocný, a i když jsem byl tlustý, tak jsem dělal, co mě bavilo. Lidi se taky ptají, jestli mi tloušťka vadila při sexu, a na to jim odpovídám, že kupodivu ne. Milujeme se, to je hlavní,“ nestydí se naťuknout intimní život spokojený Jiří, který se dál drží svého nového životního stylu a pokračuje v pomalém hubnutí. A užívá si podzimní sychravé dny u vody.

„Jsem rybář a miluju ten klid, kdy letní turisté od vody už zmizeli. Teď jsme se chystali na advent, pletli věnce v místním sále a taky slavnostně rozsvěceli stromeček uprostřed obce. Mám rád, když chodím na procházky a z domů ve vesnici se line vůně cukroví. Já sám budu letos poprvé zkoušet péct dietnější cukroví. Na Štědrý den se pak sejdeme na návsi u stromku a předáme mladším dětem dárky, které jim tam pověsí každý rok Ježíšek. Děti jsou nadšený a my dospěláci se pobavíme u svařáku a vánočního cukroví a posloucháme koledy, které pouštíme z rozhlasu. Po vánočních svátcích chystáme pochod, který každý rok směřujeme na Švédské šance na Chlumu, kde si opečeme buřty a zahřejeme se svařákem nebo čajem.“

Místo piva si dám vinný střik, říká Jiří

Jiří se jednoho rána probudil a řekl si, že zhubne. Ještě toho dne zašel za výživovým poradcem. Za necelý rok se mu podařilo shodit 21 kilogramů.

„Poradce jsem si našel na internetu a ihned po první konzultaci jsem si zašel na krevní testy, podle kterých jsme začali řešit, co dál. Při výšce sto sedmdesát čtyři centimetrů jsem vážil sto dvacet pět kilo, takže zhubnout bylo prostě nutné,“ vzpomíná Jiří, který se učil jíst vícekrát za den podle jídelníčku na míru.

„Jako starosta obce jsem to měl složitější, protože na oslavě starších občanů jsem si mohl horko těžko vyndat jídlo z krabičky. Krásné povinnosti, když člověk nemůže odmítnout něco dobrého na zub nebo na zapití.

To se prostě nedělá! Jinak jsem ale nový životní styl zvládal, a hlavně jsem ho nikomu jinému nevnucoval. Od mládí moc rád vařím, od polévek po omáčky. Z jídel mám rád hutnější polévky, z omáček rajskou, svíčkovou či guláš. Na maso nedám dopustit! Jím je i během hubnoucího procesu, samozřejmě ale ve zdravější formě, kromě toho jsem se naučil spoustu nových vhodnějších receptů,“ vypráví.

„Jako starosta obce jsem to měl složitější, protože na oslavě starších občanů jsem si mohl horko těžko vyndat jídlo z krabičky. Krásné povinnosti, když člověk nemůže odmítnout něco dobrého na zub nebo na zapití. To se prostě nedělá! Jinak jsem ale nový životní styl zvládal, a hlavně jsem ho nikomu jinému nevnucoval. Od mládí moc rád vařím, od polévek po omáčky. Z jídel mám rád hutnější polévky, z omáček rajskou, svíčkovou či guláš.

Na maso nedám dopustit! Jím je i během hubnoucího procesu, samozřejmě ale ve zdravější formě, kromě toho jsem se naučil spoustu nových vhodnějších receptů,“ vypráví.

A jak Jiří vzpomíná na dětství? „Já měl krásný dětství, od školky až po učňák. Jsem rodák z vesnice, kde teď starostuju, a moc rád poslouchám příběhy, na které jsem už třeba zapomněl. Na prázdniny jsem jezdil k babičce a dědovi do České Kanady, kde jsem si užíval tu pravou prázdninovou pohodu. V zimě nás čekalo hodně sněhu a mrazu, v létě zase koupání v rybnících okolo vesnice. Jako kluk jsem nikdy nebyl moc hubený. Komplex ze své postavy jsem ale neměl, měl jsem a mám rád své tělo i se všemi jeho nedostatky,“ vzpomíná Jiří.

„Mírná nadváha nikdy nevadila ani mé ženě, se kterou jsem už pětadvacet let. Ženil jsem se ve dvaadvaceti a bral jsem si lásku svého života, kterou jsem potkal na základní škole a která vážila čtyřicet kilo i s postelí, jak se říká. Manželka mi teď fandí a podporuje mě v mém snažení zhubnout a udržet si váhu. Spolu máme dva syny, staršího Jirku a mladšího Tomáše. A jak už to bývá, když byly děti malé, dojídal jsem zbytky za ně, jídlem se přece plýtvat nesmí, že jo?“ usmívá se dvojnásobný táta, který má zvláštní odpověď na otázku, jestli se po zhubnutí desítek kil cítí lépe.

Napeču si dietnější cukroví

„Je to zvláštní, ale já se cítím pořád stejně. Nikdy jsem nebyl vážněji nemocný, a i když jsem byl tlustý, tak jsem dělal, co mě bavilo. Lidi se taky ptají, jestli mi tloušťka vadila při sexu, a na to jim odpovídám, že kupodivu ne. Milujeme se, to je hlavní,“ nestydí se naťuknout intimní život spokojený Jiří, který se dál drží svého nového životního stylu a pokračuje v pomalém hubnutí. A užívá si podzimní sychravé dny u vody.

„Jsem rybář a miluju ten klid, kdy letní turisté od vody už zmizeli. Teď jsme se chystali na advent, pletli věnce v místním sále a taky slavnostně rozsvěceli stromeček uprostřed obce. Mám rád, když chodím na procházky a z domů ve vesnici se line vůně cukroví. Já sám budu letos poprvé zkoušet péct dietnější cukroví. Na Štědrý den se pak sejdeme na návsi u stromku a předáme mladším dětem dárky, které jim tam pověsí každý rok Ježíšek. Děti jsou nadšený a my dospěláci se pobavíme u svařáku a vánočního cukroví a posloucháme koledy, které pouštíme z rozhlasu. Po vánočních svátcích chystáme pochod, který každý rok směřujeme na Švédské šance na Chlumu, kde si opečeme buřty a zahřejeme se svařákem nebo čajem.“